Jdi na obsah Jdi na menu
article preview

Integrace starých lidí do školního vzdělávání

 

 

ABSTRAKT:

 

Práce objasňuje potřebu vzájemného setkávání starých a mladých lidí a současně se zabývá tím, zda je k tomuto setkávání vhodným prostředím škola. Aby bylo poukázáno na závažnost celé problematiky, je nastíněna v širších souvislostech (filosofických, sociologických, psychologických a pedagogických). Hlavní důvod k integraci starých lidí do prostředí, které je určené mladým lidem, nachází autor ve společné příležitosti obou věkových kategorií k objevování smyslu života a cesty k jeho naplňování. V integraci starých lidí vidí autor příležitost pro management školy k zajišťování vyšší efektivity a kvality. 

 

OBSAH

ÚVOD

1   VÝCHODISKA

1.1   Rozpad tradiční rodiny

1.2   Individualismus a egoismus

1.3   Současná společnost

1.4   Nemoci doby

1.5   Kult mládí

1.6   Škola a její nové potřeby

2   OTÁZKY STÁŘÍ

2.1   Stáří a stárnutí

2.2   Umírání a smrt

2.3  Smysl života

2.4   Moudrost

2.5   Škola stáří

3   Integrace starých lidí

3.1   Škola jako místo integrace

3.1.1   Škola jako součást společnosti

3.1.2   Škola jako sociální organismus

3.1.3   Škola jako místo integrace

3.2   Smysl integrace

3.2.1   Hlubší smysl integrace

3.2.2   Přínos pro mladé lidi

3.2.3   Přínos pro staré lidi

3.2.4   Přínos pro školu

3.3   Formy integrace

3.3.1   Vzdělávání starých lidí a „škola stáří“

3.3.2   Dobrovolnictví

3.4   Management školy a integrace

ZÁVĚR

 

 

 

 

ÚVOD  

                   

Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým

(Př 13,20)

 

 

Dobrému řediteli školy záleží na tom, aby se jeho škola zkvalitňovala, zefektivňovala, stávala se přitažlivější. Při svých úvahách nad rozvojem školy přemýšlí nad hlubším smyslem celkového pedagogického úsilí, aby škola nebyla jen pouhou plnitelkou kurikula. Je si vědom toho, že škola může mít vyšší poslání. Tímto posláním je dávat mladým lidem základy pro jejich moudrost, kterou pak budou moci rozvíjet k jejímu vrcholu ve stáří a která jim umožní vést život naplněný smyslem až do poslední chvíle. 

 

S ohledem na stav společnosti je třeba ale mnohé změnit, a to i ve škole, neboť člověk se vzdálil sám sobě a začal si obecně nalhávat. Smrt je ukrývána, stáří přehlíženo a izolováno a člověk se snaží namlouvat si nekončící blaženost spojenou s jakoby nekončícím mládím. To je lež, která v hloubi duše člověka nahlodává a činí jej nemocným a tím brání jeho uzrání, lež, která stojí v cestě rozvíjení moudrosti. Pokud škola nepoodhalí svým žákům pravdu, její výchovné dílo zůstane v podstatě polotovarem odkázaným na celoživotní učení. Jenže i u celoživotního učení nacházím pochybnosti a sdílím obavy s H. Kubátovou (2010a, s. 295), že lidé neobjeví v celoživotním učení šanci k tomu, „aby hledali a nacházeli smysl svého života, k tomu, aby žili dobrý život podle svých představ a aby uvěřili, že svoboda a osobní zodpovědnost je jednou ze základních životních hodnot, které by měli předávat svým dětem.“

 

Nejen tyto obavy, ale v prvé řadě osobní zkušenosti z mládí mě přiměly k volbě tématu týkajícího se integrace starých lidí do školního vzdělávání. Jako jedenáctiletý kluk jsem se při asanace naší čtvrti ocitl s rodiči v prostředí, do něhož byli sestěhováni důchodci. V průběhu sžívání se s nimi jsem poznal řadu moudrých starých lidí, ale také řadu zapšklých. Avšak během v dalších letech jsem získal z jejich životů poučení, že zrání člověka probíhá až do vysokého věku a že k zmoudření mohou lidé dospět kdykoli – po úmrtí partnera, dítěte či za jiných okolností anebo třeba až na smrtelné posteli. Vedle této životní perspektivy mně soužití se starými lidmi přineslo ještě jedno významné poznání spočívající ve zkušenosti permanentního povzbuzování v aktivitách a posilování naděje z jejich strany, neboť jejich nadhled nebyl zastiňován strachy, které jsem vnímal v postojích u svých prarodičů.

 

Ve stáří vidím uloženo velké bohatství, které bez kontaktu s mládím přichází vniveč, jelikož není „recyklováno“ k vytvoření základů smysluplného života dalších generací, které se tím odsuzují k hledání, jež může být mnohdy marné. Stáří, které je zbaveno příležitostí předávat, trpí v ústraní a je trpěno jako nutné zlo. Společnost již začíná z důvodů svého demografického stárnutí zaměřovat na stáří pozornost a hledá způsoby, jak zkvalitnit život starých lidí a jak odstranit ze stáří nálepku nepotřebnosti. Závažnost tohoto problému vedla k tomu, že byl rok 2012 vyhlášen*) Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. V souvislosti s tím téma integrace starých lidí do školního vzdělávání získává ještě více na aktuálnosti.

 

Integraci starých lidí do školního vzdělávání, jíž se tato bakalářská práce zaobírá, je nutno chápat jako organizované setkávání starých a mladých lidí v rámci školního vzdělávání v jakékoliv podobě. Hlavním cílem práce je zjistit, zda je taková integrace potřebná, zda má tedy nedostatečný kontakt mladých a starých lidí negativní dopad na obě skupiny a zda je k zabezpečení dostatečného kontaktu obou skupin vhodné školní vzdělávání.

 

Protože záměrem je zpracovat téma v širších souvislostech (filosofických, sociologických, psychologických a pedagogických), aby tak mohla být problematika lépe objasněna, zaměřuje se práce vzhledem k jejímu charakteru pouze na nejdůležitější aspekty. V celé práci jsem se snažil oprostit od vědeckých definic jevů obecně známých, aby tím nebyla narušována plynulost textu.

 

V první kapitole Východiska nutnosti integrace se pokouším popsat a vyhodnotit současný stav společnosti a poukázat při tom na skutečnosti, které nutnost integrace starých lidí do školního vzdělávání vyvolávají. Druhá kapitola Otázky stáří má přiblížit tuto etapu lidského života, jež je v oblasti školní pedagogiky záležitostí málo známou, a objasnit ji v souvislosti s vybranými fenomény, které se jí dotýkají. Třetí kapitolu Integrace starých lidí jsem rozčlenil do čtyř podkapitol. V první z nich Škola jako místo integrace zkoumám, do jaké míry je škola vhodným prostředím pro integraci starých lidí. Druhá podkapitola Smysl integrace přináší odpovědi na otázku, zda je integrace starých lidí do školního vzdělávání vhodná a přínosná jak pro mladé lidi, tak i pro staré a v konečném důsledku pro celou školu. Ve třetí podkapitole Formy integrace uvádím možné způsoby integrování starých lidí, a to jednak v rámci nabídky vzdělávání pro ně, jednak možností jejich dobrovolnických aktivit. Poslední podkapitola Management školy a integrace přináší ujištění, že případná integrace starých lidí nemusí představovat obtíže a že ji lze realizovat v napojení na projekty, které již mají oficiální podporu.

 

*) Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 940/2011/EU

 

Celý text práce:    MLEZIVA Integrace starých lidí do školního vzdělávání.pdf

 

Kontakt

KONTAKT

Jan-Michal Mleziva
Vyšehradská 45
128 00 Praha 2

+420 224 914 288

mleziva@centrum.cz