Jdi na obsah Jdi na menu

VYJMENOVANÁ SLOVA

 

aneb jak na ně

 

 

Možná právě hledáte způsob, jak by se děti mohly nejlépe naučit pravopis vyjmenovaných slov. Návod k tomu zní velmi jednoduše – čtením.

 

Jenže školní a s ní související domácí praxe tomu často zcela odporuje. Když prolistujeme učebnice českého jazyka i příslušné pracovní sešity, objevíme hojnost vizuálních zpotvořenin, které jsou děti nuceny číst a rozšifrovávat, jako např.:

 

Slep_ce uv_děla pod bab_kou hm_z. Je b_č_ s_la větš_ než s-la kob_l_? M_dlovou vodu nep_j. V_n_kaj_c_ kaše s mal_novou př_chut_ neb_la  n_jak s_tá. Láhev s b_l_m v_nem se rozb_la.  

 

Sotva si děti osvojí základy čtení, jsou namísto zdokonalování čtenářských schopností vedeny k tomu, aby se usilovně zaobíraly obdobnými (s dobrým úmyslem vytvořenými) didaktickými slepeninami, které postrádají jakýkoliv širší kontext, ale především připravují děti o možnosti vidět správné tvary slov. Takováto cvičení se stávají spíše brzdou než příležitostí k rozvoji.

 

Již pokročilejší malý čtenář čte naráz celá slova. Čím lepší čtenářské schopnosti, tím širší zorné pole. Zraková paměť je základem jak pro čtení, tak i psaní. Jestliže dítěti neumožníme fixovat v paměti patřičnou podobu slov a nutíme je k neustálému zvažování a zdůvodňování, tak mu jistým způsobem škodíme. Často pak ještě případná chyba bývá červeně opravena, tudíž zvýrazněna, a tak hrozí, že si dítě dobře zapamatuje právě onen chybný tvar, který pak při dalším psaní užije.

 

Tradiční způsob výuky vyjmenovaných slov lpí na neustálém odvozování pravopisu ze základního seznamu vyjmenovaných slov. To samo o sobě není chybou, ale jak bylo již výše zmíněno, děti při tomto pojetí výuky přicházejí o to nejcennější – o příležitost vidět a číst správné tvary celých slov. Jenže právě takto, „metodou“, spočívající ve spontánním čtení celých slov, si děti (ale i dospělí) osvojují podobu řady jiných slov, jako jsou například historka, chichot, kino, rizoto, disk, titul, nikl, jejichž pravopis je v rozporu se základními pravidly, která se děti učí v počátcích školní docházky spolu s řadou hy-chy-ky-ry-dy-ty-ny.

 

Vyjdeme-li z vědecky potvrzeného předpokladu, že jsme schopni číst slova jako celek, potom je zajisté nejvhodnější předkládat dětem takové texty, prostřednictvím nichž si mohou postupně osvojovat žádoucí podobu slov, a to dokonce mimoděk. K tomuto účelu jsem sepsal pro děti řadu textů, které vyšly v několika publikacích. Všechna vyjmenovaná slova a jejich odvozeniny jsou v nich zvýrazněny a barevně odlišeny.  Tím je zaručeno, že dítě zabrané do obsahu o ně opticky „zakopne“, a aniž by tím bylo vyrušeno při vnímání textu, ukládá si jejich správný tvar do paměti. A pokud náhodou neví, že například název houby pýchavky je odvozen od vyjmenovaného slova pýcha, nevadí, důležité je, že v tomto slově bude psát tvrdé y.

 

Čtením textů s barevně zvýrazněnými slovy si dítě nejen fixuje správnou podobu těchto slov, ale současně rozvíjí své čtenářství a taktéž získává možnost dovědět se leccos nového.

 

A na závěr důležitá zásada pro práci s chybou: Chybný tvar slova musí dítěti zmizet z očí! Chybu lze v napsaném textu zabělit, přelepit či jinak odstranit a nahradit správnou formou, kterou si může dítě navíc ještě barevně obtáhnout anebo jinak zvýraznit. Tím věnuje více pozornosti správnému tvaru a posílí jeho zapamatování.

 

vydra-text.jpeg

 

Kontakt

KONTAKT

Jan-Michal Mleziva
Vyšehradská 45
128 00 Praha 2

+420 224 914 288

mleziva@centrum.cz